Zajímavé zvířátko, chované v zajetí od 19. století, zpočátku kvůli kožešinám. Z tohoto důvodu byla tato zvířata téměř vyhubena a dnes se stále považují za chráněné druhy, i když jsou po celém světě roztroušeny miliony chovatelů.

Činčily potřebují klec

Pro chov těchto pohledných a roztomilých zvířátek je ideální klec. Chovy v teráriích a uzavřených nízkých přepravkách se nedoporučují vzhledem k tomu, že jsou činčily zvyklé obratně šplhat do výšky a zdržovat se často vysoko nad zemí. Uzavřením do terária by zbytečně trpěly stresem.

Vhodně zvolená klec také zajistí dostatečné větrání, důležité je, aby se uvnitř netvořily plísně z příliš vlhkého prostředí, což se často stává právě v teráriích. Činčily jsou na plísně velmi citlivé, a to se projevuje zpočátku ztrátou ochlupení a později i závažnými zdravotními problémy.

Výška klece pro činčilu je mnohdy rozhodující v tom, jak dlouho bude zvíře v zajetí žít. Je pro ně opravdu důležité šplhat do výšky, v přirozeném prostředí jsou zvyklé žít ve skalách a obývat tamní rozsochy a pukliny. Minimální rozměr na výšku by měl být přibližně jeden metr. Uvnitř příbytku by neměly chybět větvičky nebo samorost pro šplhání, v optimálním případě z ovocných stromků, kde si budou hlodáním obrušovat ostré zuby. Uvnitř by neměly být žádné ostré hrany, větve je třeba dobře zbrousit.
Uvnitř mohou být kromě větví i hračky, např. prolézačky, lana, houpačky, ale vše musí být z přírodního netoxického materiálu, pozor dávejte zvláště na nátěry.

Voda a krmivo, podestýlka a doplňky

Raději než misku s vodou zvolte napáječku s antikorovým náústkem, zvířátka si na ni zvyknou velice rychle. Základ krmiva tvoří kvalitní, dobře proschlé a neplesnivé seno, to by mělo být v kovovém nebo dřevěném stojanu. Dále potřebují zajistit nádobku s jemným pískem, kde se budou „koupat“, a nezapomínejte ani na sépiovou kost na obrušování hlodáků.