V pravěku se o čas nikdo nestaral. A běžel také, a nikdo ho kdo měřil. Jenže člověk je od přírody tvor zvídavý, a tak chtěl vědět co a jak dlouho trvá. Takže začaly vznikat první historická měřidla času.
Snad úplně první se používal stín. Nejprve jen tak, až dosáhne tam a tam tak se bude dít to a to. Později se začalo využívat slunce, tedy přesněji opět stín sluncem vrhaný. Tak vznikaly různé sluneční hodiny.
Ve třináctém století přišly hodiny mechanické, pravděpodobně někde v klášteře poháněné závažím a když už zde ta mechanika byla, začaly se vyrábět hodiny menší a menší. A hle, po nějakých „pár letech, ehm, ehm“, zde byl hodiny do kapsy. Takzvanékapesní hodinky.

Ty se osvědčovaly naprosto všude, páni je nosili ve vestě a dámy nikde. Prostě je nepotřebovaly. A že takové kapesní hodinky byly skoro všechny malé umělecké dílo, o tom není pochyb.
Bývaly také darem, kde se na víčko vyrylo věnování a rázem opět stouply v ceně.
Ty nejvzácnější kusy vlastní muzea a jejich ceny se většinou ani nedají vyčíslit. Ale spousty takových, a také výrobou mladších hodinek se mohou nalézt kdekoli. Možná ani nevíte a máte nějaké takové doma. Co si s nimi počít?

Není to nic složitého stačí navštívit výkup hodinek Brno a máte po problému. Zde se vám na ně podívají a také patřičně ohodnotí. Budete-li mít štěstí, půjdete domů s jedním, nebo také dvěma kufry peněz.
Ne, káru si na ně neberte, byl to jen řečnický obrat. Vaše peníze vám samozřejmě budou vyplaceny, ale kdyby šlo o větší částku, bylo by lepší si ji nechat zaslat přímo na účet. Už kvůli bezpečnosti. Známe ne jeden případ z historie, kdy dotyčný za stržený obnos pohostil celou hospodu a druhý den se divil, kdeže má svůj majeteček.
Nuže, zkuste se podívat všude možně, zda něco takového nemáte, nebo se podívejte u známých na vesnické půdě. S jejich svolením pochopitelně. A pak šup s hodinkami do výkupu.